To jsem já, kadeš
Už v úvodu byla zmínka o tom, že v hodinách šlapanické gymnaziální němčiny nezískáte jen schopnost dorozumívat se tímto jazykem, ale i mnoho nezapomenutelných zážitků.
Tak tady jich pár máte (samozřejmě jich je o hodně víc, ale kdo by si to vše pamatoval? Zvlášť když musíme mít v hlavě místo na mnohem důležitější věci… třeba německá slovíčka).
Palatschinken? Das ist etwas mit Schinken! Aneb německá kuchyně tisíckrát jinak…
Už v sekundě pod vedením paní profesorky Bičanové jsme se já, Kadeš, a moji spolužáci z řad německých lavic začali seznamovat s různými jak známými, tak i méně běžnými pokrmy. Protože k čemu jinému použít cizí jazyk, než k okoštování tamější kuchyně. Kromě slovíček pro chleba, housku, řízek, vepřovou pečeni, párek, šunku (paní profesorka preferuje masovou dietu) nás zaujal třeba pokrm Currywurst nebo Eintopf. První zmíněné je typická německá kořeněná klobása, to druhé je polévka uvařena z čehokoli, co se u Vás ve spíži zrovna nachází. Dále jsme jídlo nijak nerozebírali a soustředili se spíše na sbírání špatných známek z gramatiky minulého času (já samozřejmě ne!). Dalšího rozšíření slovní zásoby v oblasti pokrmů se nám dostalo až v hodinách pana profesora Vojtěcha. Tam jsme se například dozvěděli, že nevinné slovíčko Palatschinken, které má znamenat palačinky, je ve skutečnosti „etwas mit Schinken“. Čili něco se šunkou. Nejvíce však na nás všechny zapůsobily učební metody paní profesorky Býčkové. Bez ní bych si nikdy nemohl ve špičkové rakouské restauraci objednat der Auberginenauflauf. No schválně to někdy zkuste. Doporučuji. Ve chvíli kdy jsme pak díky paní profesorce Červinkové zjistili, že nejnovější kulinářský výtvor školní jídelny – sloní žrádlo – můžeme nazvat das Elefantenfressen, věděl jsem, že co se slovní potravinářské zásoby týče, jsme zaručeně připraveni na všechno. Ale i tak, když se na jídelníčku již výše zmíněné školní jídelny objeví mňamka s názvem čočkový eintopf, snažím se jí vyhnout co největším obloukem.
Jak student Kadeš díky sirénám k přestávce přišel
Víte, co je typické pro každou první středu v měsíci? Zkouška požárních sirén. Zatímco ve většině měst se přesně ve dvanáct hodin přibližně na dvě minuty spustí uši trhající táhlý tón a vyruší vás od oběda, Šlapanice, jakožto pokrokové město, zavedly jeden absolutně geniální nápad – pět minut před začátkem sirény se z rozhlasu rozlehne uklidňující hlas s oznámením, že za chvíli proběhne zkouška sirén. Toto hlášení je zopakováno třikrát, kdybyste ho náhodou napoprvé přeslechli. A myslí i na cizojazyčně mluvící obyvatele Šlapanic, takže oznámení pro jistotu uslyšíte i v angličtině, ale hlavně v němčině. A kdybyste nějakou náhodou přeslechli varování před sirénami, následuje i oznámení po nich. Jedná se o duchaplný vzkaz, že zkouška sirén právě proběhla. Do toho všeho ještě vyzvání zvon na věži blízkého kostela. Když jsem byl já, student Kadeš, v 5. ročníku svého studia na Gymnáziu Šlapnice, bývaly mé oblíbené hodiny německého jazyka ve středu 5. hodinu. Což každý měsíc znamenalo velmi nehezké vyrušení při hodině, ale naštěstí na rozvoji našich němčinářských schopností se to nepodepsalo. Zatímco paní profesorka Červinková, která nás učila podstatnou část roku, si vždycky zachovala chladnou hlavu a klidně pokračovala ve výuce, nejmenované paní profesorce, co nás učila předtím, dělaly sirény takový problém, že vždy musela uprostřed hodiny vyhlásit neoficiální přestávku. Nám však, jakožto studentům výběrového gymnázia, nedělaly sirény těžkou hlavu a tuto přestávku jsme se vždy snažili využít nejlépe, jak to šlo. Ať už se jednalo o domácí úkol do matematiky nebo diskuzi nad důležitými tématy (např. co bude k obědu). Ale hlavně nahráváním vzkazu budoucím generacím studentů, který obsahuje celý středeční rituál šlapanického rozhlasu. Pro případ, že by se náhodou naše pokrokové městečko rozhodlo vrátit rozhlas do jeho původní nudné podoby…
Jak byl student Kadeš při hře Kufr v kufru
Někdy kolem pololetí prvního roku našeho německého vzdělávání se paní profesorka Bičanová rozhodla prověřit naše vyjadřovací schopnosti hrou Kufr. Věřím, že tuto hru jistě všichni znáte, ale stejně Vám pravidla radši ujasním, aby v budoucnu nedošlo k nedorozumění. Studenti se rozdělí na dva týmy. Každý tým dostane určený čas na vymyšlení pár záludných slovíček. Poté se žák z jednoho týmu posadí na židli tak, aby neviděl na tabuli, zeď, či jinou plochu, kterou Vám nevadí popsat. Druhý tým pak na toto místo napíše ono záludné slovo v němčině. Cílem studenta na židli je uhodnout dané slovo díky nápovědám ze strany svého týmu. Háček je v tom, že při popisu slova nesmíte použít jeho kořen. Ale zpět k příběhu. Naše slovní zásoba, ač na lepší úrovni než francouzštinářská, se stále pohybovala pouze na úrovni muž, žena, auto, krokodýl. V hlavě mi dodnes utkvělo popisování slovíčka die Polizistin – policistka. Nápovědy, že má auto a je v modrém, zřejmě nebyly dostatečné a po informaci, že je to žena na ulici, se už zapojila i paní profesorka s komentářem, že pod pojmem žena na ulici, si představí něco trochu jiného… Nepamatuji si, jak to všechno skončilo, ale od té doby byla hra der Koffer naše oblíbená. Když jsme hru hráli v kvartě, tehdy s panem profesorem Vojtěchem, měla hra takový úspěch, že pan profesor se do hry zapojil také a se svou rozšířenější slovní zásobou na nás vytáhl třeba slovíčko die Sexbombe (schválně si ho přeložte). Bohužel, dnes už na naše prosby „Frau Lehrerin, können wir den Koffer spielen?“ nikdo nereaguje…
Perličky od Kadeše
Student: Wo wohnt mein Tante? (Kde bydlí můj teta?)
Paní profesorka: Jsme snad odborníci na tvou rodinu? Navíc to máš špatně… Víš co? Vem si papír a běž si malovat.
Paní profesorka: A kdo tě doučuje němčinu?
Student: Deine Mutter. (Tvoje máma.)
Student říká, že pojede na prázdniny do Rakouska.
Paní profesorka: Hlavně nemluv německy, ať nerozpoutáš třetí světovou…
Pan profesor: Co je to za zvíře? Kikirikí!
Student: To je slepička.
Student spí v hodině.
Paní profesorka: Guten Morgen, Amerika! (Dobré ráno, Ameriko!)
Třída opakovaně odpovídá špatně.
Paní profesorka: Jste dneska při smyslech nebo ne? Co vám přidali do svačiny?
Paní profesorka se ptá studenta na otázku.
Student neví.
Paní profesorka: To se můžu bavit tady s krtkem (třídní maskot), to by vyšlo na stejno…
Paní profesorka: Vyjmenujte mi různé druhy masa a pokrmy z něj.
Studentka: Fisch. (Ryba.)
Paní profesorka: Ryba není maso!
Paní profesorka rozdává papíry o národních parcích a ochraně přírody v Německu.
Paradoxem je, že právě tato paní profesorka tiskne pracovní listy jako o závod a neobtěžuje se použít oboustranný tisk.
Paní profesorka chce překlad “střílet míč” (schießen den Ball).
Studentka: Scheißen den Ball. (Scheißen - vykonat potřebu nespisovně…)
Třída nic neví.
Paní profesorka: S vámi je těžká práce! Já jsem měla jít pracovat někam do dolu! Já bych tam šutry lámala holýma rukama, a pak bych je po vás házela.
Paní profesorka na studenta: Jestli TY odmaturuješ z němčiny, tak JÁ odejdu z této školy.
Při hře kufr - slovíčko Obdachlose. (Bezdomovec)
Student: Es ist nicht Schneemann. (Není to sněhulák.)
Nová paní profesorka: Ták, do příště se naučte těchto 200 slovíček (příští hodina je za dva dny).
Paní profesorka: Ihr schläft! Wir machen eine Disko, oder? Ramba zamba… (Vy spíte! Uděláme diskotéku, nebo? Ramba camba…)
Der Wodka, der Wein, der Kognak, das Bier, die Kopfschmerzen… (Vodka, víno, koňak, pivo, bolesti hlavy…)
Při třídním výletu do Vídně:
Pan profesor: Ohne Alkohol! (Žádný alkohol!)
Spolužák, francouzštinář: On říkal, only alkohol!
