Dotazník

aneb pocity, zážitky a ohlasy

Anketa – „Děti“

Naše otázky směřovaly do tříd, ve kterých Mikuláš probíhal, tedy na studenty od primy do kvarty.

Bohužel musíme konstatovat, že děti nebyly v odpovědích moc sdílné a většinou byly spíše drzé. Místy nás to trochu mrzelo. Občas si na Mikuláše nemohly ani vzpomenout, proto nejsou výsledky zcela adekvátní.

Jako první jsme se ptali dětí nejmladších. V primě se Mikuláš líbil a přišlo jim to rozhodně lepší než se učit (komu taky ne, že?).

Písemky se podle jejich slov nelekly a konstatovaly, že vše je lepší než zeměpis, který jsme svým vpádem přerušili. Čertů se prý taky nebály, některé dokonce litovaly, že je čerti ještě více „nepočernili“. Tradice odnášení zlobivých dětí jim připadá správná a především holky by byly rády, kdyby „v pekle“ zůstal hlavně Petr Polák.

I v sekundě se Mikuláš líbil, nejvíce si děti užívaly pocit, že jsme je museli nejprve hledat po škole, i když nám přiznaly, že nápad schovat se v jazykové učebně se zrodil v hlavě pana profesora Čady. Když dostali písemku, ani je nenapadlo, že by to mohlo něco znamenat, spíš to považovaly za dobrý vtip. Největší strach nešel podle nich z nikoho a tradice odnášení zlobivých dětí do pekel jim připadá „normální“.

Tercie nebyla o moc sdílnější, některé dívky nám odpovídaly slovy „no comment“, přesto jsme alespoň některé odpovědi mohli zužitkovat. Největší strach šel prý z megafonu, který pořád opakoval slova „Tys zlobil!“ a jinak byl Mikuláš příjemným zpestřením hodiny fyziky. Nejčastější reakce na písemku byla obava z další pětky, ta se ale naštěstí nenaplnila. Odnášení zlobivých si očekávaně užívali hlavně ti, kteří odnesení nebyli, a těm by vůbec nevadilo, kdyby někteří z odnesených „v pekle“ zůstali.

V kvartě Mikuláš vyvolal nadšení hlavně z důvodu přerušení hodiny chemie a odnesení zlobivých kluků, kteří by „v pekle“ klidně mohli zůstat napořád. Písemky se mnozí zalekli hlavně z toho důvodu, že nic nevěděli a báli se, že budou muset zpívat. Někteří z kvartánů nám dokonce pochválili převleky, některé z nás prý nešlo ani poznat, to nás velmi potěšilo.

Anketa – My

A jak se Mikuláš líbil nám – aktérům? To jsme se ptali přímo u nás ve třídě.

Všeobecně vzato jsme byli z Mikuláše lehce zklamaní, nejvíc asi z reakce dětí, od kterých jsme očekávali asi trochu větší nadšení, bohužel převažovala spíše nespolupráce ze strany dětí. Stejně jsme si to ale užili po svém a radost si zkazit nechali. Vždyť pořád by mohlo být hůř a hlavně, kolikrát se podaří, abychom se ze studentů gymnázia proměnili v andílky, čerty a Mikuláše (zde nemyslíme našeho vzorného spolužáka Mikuláše)? Moc často se to neděje, a proto si andílci vychutnávali krásné bílé šaty, vlnité a třpytivé vlasy a samozřejmě hlavně křídla, čerti nenechali ani kousek tváře bez černé a Mikuláš si „nechal narůst“ dlouhé vousy. Speciální byli naši 3 andílci v podání kluků – Adama, Andreje a Pražiho, ti to brali s humorem, vždyť to přece dělali hlavně pro děti a jejich pobavení, i když se jim v šatech podle jejich slov dýchalo přece jen trošku hůře než v normálním oblečení.

A co bychom poradili třídě, která bude dělat Mikuláše na gymnáziu další rok? Ať si nenechají zkazit náladu přístupem dětí a užijí si to stejně jako my – po svém. PS: Pozor na koberce v jazykovkách a na stěny na chodbách!