V předvečer 5. prosince každoročně naše děti navštíví známá trojice: Sv. Mikuláš, čert a anděl. Proč ale strašíme děti právě těmito postavami a jaká je jejich historie?
Podle legendy Svatý Mikuláš pocházel z řecké rodiny. Narodil se pravděpodobně mezi lety 280 - 286 v asijském městě Patara. Jeho rodina se nejspíše zabývala obchodem s rybami a Mikuláš byl během svého života velmi zbožnou postavou. Kolem roku 300 se údajně stal biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Během svého života byl proslulý svou štědrostí, šířením víry a potlačováním pohanství, ale také tím, že obhajoval nespravedlivě souzené. Za Galeria Valeria Maximina, kdy byli pronásledováni křesťané, se v roce 310 Mikuláš dostal do zajetí a v žaláři byl velmi trýzněn. V roce 325 vystoupil na Nikajském koncilu, kde se tvrdě postavil proti přívržencům ariánství. Mikuláš zemřel pravděpodobně 6. prosince někdy mezi lety 345–352 v Demre, v Turecku. Původně byl pohřben v Myře, v 11. století za útoků nájezdníků však byly jeho ostatky převezeny Italy do Bari, kde se v bazilice Sv. Mikuláše staly velmi navštěvovaným místem mnoha turistů.
Po smrti Sv. Mikuláše se světem šíří spousta legend o jeho štědrosti a dobrácké povaze. Jedna z legend například praví, že Mikuláš pomohl 3 sestrám, jejichž otec je poslal do nevěstince, aby si vydělaly na svou svatbu. Mikuláš jim oknem vhodil každé pytlík zlaťáků, aby tak mohly svou činnost ukončit. V další legendě se uvádí, že Mikuláš ochránil 3 žáky před hostinským, který je chtěl zabít a naložit do soli. Také se traduje, že Mikuláš pomohl námořníkům na lodi, kteří se dostali do tísnivé situace.
Sv. Mikuláš se tedy stal symbolem štědrosti a dobrosrdečnosti a pravděpodobně díky tomu tedy každoročně navštěvuje naše domácnosti.
Čert je pohádková bytost, jejíž původ sahá až k počátkům slovanské mytologie. Podle pověstí žije čert v pekle, tedy pod zemí, odkud se vydává na svět, aby získal duše hříšníků. Aby získal jejich duše, zpravidla naslibuje smrtelníkovi hory doly, avšak po dobu určité lhůty. Po vypršení lhůty si pro něj přijde. Aby jej získal, musí od něj obdržet tzv. úpis, kde smrtelník napíše své žádosti na čerta a podepíše se vlastní krví. Takzvaně se upíše ďáblu. Na základě záměny hříšníkovi duše a duše jiného, hodného, obyčejného smrtelníka jsou postaveny mnohé pohádky. Někdo by si tak mohl myslet, že čert je postavou až hloupou, ale jak praví název jedné oblíbené a velice známé české pohádky: „S čerty nejsou žerty“.
Čert však na svět chodí pravidelně vždy 5. prosince, kdy doprovází společně s andělem sv. Mikuláše. Čert chodí s Mikulášem a anděly jako zlá postava, aby zlé děti postrašil. Někdy není čert brán jako nadpozemská bytost, ale jako obyčejný, někdy i zlý člověk, zmalovaný, popř. špinavý. Někde je nazýván jako pan Bogeyman nebo Ruprecht.
Postava anděla byla stvořena k uctívání a chvále Boha. Je stvořením duchovním, tedy imateriálním, ale často zjevuje se lidem tak, že na sebe vezme lidskou podobu. Právě v trojici sv. Mikuláš, anděl a čert má anděl navozovat atmosféru klidu a důvěry nejen díky svému světlému oblečení a světlým vlasům, ale zejména díky vlídnému a laskavému hlasu a chování.
Název Šlapanice je odvozen ze slova „šlapan“ > Šlapanov, nejstarší nalezenou zmínkou je jméno jistého Johannese Plebanuse de Zlapanicz. První územní osídlení dnešních Šlapanic sahá až do 9. – 10. století, kdy se na území dnešní České republiky rozléhala mocná Velkomoravská říše. Našly se zde archeologické památky na Masarykově náměstí, které je dnes centrem šlapnic. Dále zde byly odhaleny nálezy pohřebiště z 11. století, jež bylo odhaleno při stavbě šlapanické cihelny. Za první zmínku o Šlapanicích můžeme považovat odstavec v listině Olomoucké kapituly z roku 1235, kde jsou Šlapanice popsány jako osada s vlastním kostelem.
Pozdějšímu rozmachu osady Šlapanice napomohly kupecké stezky vedoucí samotnými Šlapanicemi a jejích okolí. Na počátku 17. století se rozmach Šlapanic pozastavil, kvůli odklonění dřívější kupecké či obchodní stezky směrem k rozvíjejícímu se městu Brnu. Rozvoji Šlapanic také bránili pohromy, které na město dopadly, např. v polovině 13. Století, konkrétně roku 1241 byla tehdejší osada, Šlapanice, vypálena Tatary.
Roku 1401 byla na Šlapanice vyslána trestná výprava z Brna, jež byla vedena proti zdejšímu spolku loupežníků, kteří se schovali a opevnili ve zdejším kostele. V roce 1449 byly Šlapanice vypáleny Ješkem z Boskovic a Svojanova při tažení na rajhradský klášter.
Mezi lety 1468-1470 bylo nedaleké město Brno obléháno vojskem uherského krále Matyáše Korvína. Při tomto obléhání utrpěly Šlapanice značné škody. Na osadu dopadly také velké pohromy ve formě požárů. Největší požáry byly v letech 1677, 1733, avšak za doposud největší požár Šlapanic považujeme požár z roku 1757, kdy vyhořelá celá tehdejší osada.
Roku 1742 byla osada pustošena vojskem pruského krále Friedricha II. Velikého, který hned po svém nástupu na trůn, r. 1740, rozpoutal válku o dědictví rakouské. Ve stejném roce se arcivévodkyní Rakouska stala Marie Terezie. To byl také hlavní důvod napadení rakouských zemí. Friedrich tak učinil kvůli tomu, že byla na rakouském trůnu žena. Později měla tato válka dopad na Český stát, který byl nejen drancován pruským vojskem, ale přišel také o téměř celé Slezsko. Na pomezí let 1798 a 1799 v okolí Šlapanic tábořil sbor Suvorovovy armády. Suvorov byl generálem ruské armády. Tehdejším carem Ruska byl Mikoláš II., který však do bitev nikdy nezasahoval. Důvodem pobytu ruské armády v okolí Šlapanic byla pozdější, velice známá, Bitva tří císařů na Slavkovském bojišti, která se odehrála 2. prosince roku 1805. Avšak v době samotné bitvy již vojsku velel vrchní generál Kutuzov.
V 19. století docházelo ke vzniku místního průmyslu. A to hlavně díky nedalekému městu Brnu, poněvadž Šlapanice byly do té doby převážně zemědělskou osadou. Ve Šlapanicích byla taktéž továrna První Brněnské strojírny. Avšak nedocházelo jenom k rozvoji průmyslu, ale i úřadů, živností a v neposlední řadě i škol. Město se velice rychle začalo rozrůstat, např. zde byl založen rolnický cukrovar. V roce 1901 zde byla založena chlapecká škola, dnešní gymnázium. V době první republiky docházelo opět k postupnému rozvoji. Obec byla povýšena do statusu městys. Docházelo k mohutným rozšíření a výstavbě nových ulic. Počet obyvatel se za 70 let rozrostl z necelých dvou tisíc více než dvojnásobně, a to na necelých 5200.
V dnešní době jsou Šlapanice městem s rozšířenou působností. Městský úřad má pověřenou působnost pro 40 obcí okresu Brno-venkov. Žije zde více než šest a půl tisíce obyvatel, kteří zde mají nahlášený trvalý pobyt.