Bled patří mezi hlavní turistická centra Slovinska. Věhlasný je zejména díky jezeru obklopenému Julskými Alpami a kostelíku uprostřed. Město leží na severozápadě Slovinska, zhruba 80 km od Lublaně. Město je především orientované na turistický ruch, takže tu lze najít spoustu hotelů, hostelů, restaurací, barů atd.
Bledské jezero je asi tím největším lákadlem Bledu. Jedná se o jezero ledovcového původu, kde je možnost koupání, ježdění na loďce, rybaření či jen procházení se okolo. Procházka zabere asi 3 hodiny. K dopravě na ostrůvek s kostelíkem Nanebevzetí Panny Marie lze využít služeb převozníka nebo je možné půjčit si loďku.
Bledský hrad stojí na skále u jezera a je z něj krásný výhled na jezero a okolní hory. První zmínky o hradu sahají asi do roku 1000. Hrad samozřejmě prošel mnoha úpravami a přestavbami. Od cesty okolo jezera na něj vedou příkré schody. Ale i tato námaha stojí za to.
Lublaň je hlavní město Slovinska, ležící přibližně uprostřed státu. Je jeho největším městem se svými 272 000 obyvateli. Leží na řece Ljubljanici a je politickým, ekonomickým i kulturním centrem Slovinska.
V Lublani můžeme nalézt velké množství historických památek. Za zmínku určitě stojí stavby světoznámého architekta Josipa Plečnika. Tento architekt je zajímavý i pro Čechy, zejména díky jeho působení v Praze, kde učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na přání svého osobního přítele, prezidenta T. G. Masaryka, mu byla svěřena práce na renovaci pražského hradu.
Přestože byl v Praze podle svých slov velmi spokojený, vrátil se do Lublaně. Ve Slovinsku potom až do své smrti vytvořil dlouhou řadu staveb po celé zemi, avšak pouze v Lublani jich bylo neuvěřitelných šedesát. K jeho nejvýznamnějším stavbám v Lublani patří hřbitov Žale, Trojitý most, Národní a univerzitní knihovna, kolonáda na nábřeží řeky Ljubljanice, Zoisova ulice či park Tivoli.
Jeden za symbolů hlavního města je Trojmostí. První zmínky máme z roku 1280, kdy zde stál pouze jeden dřevěný most. Bohužel ten byl požárem zcela zničen a znovu obnoven v roce 1657. Od roku 1842 byl nahrazen novým mostem, který speciálně pro Lublaň navrhl italský architekt Giovanni Picce. Tento most v roce 1929 vylepšil Josip Plečnik tak, že na každou stranu přidal jeden most a vylepšil tak jeho průchodnost.
Historicky významný most stráží sochy draků, chrlící oheň. K mostu se váže pověst, která tvrdí, že drak vrtí ocasem, kdykoliv přes most přechází panna.
Klášterní komplex, v němž kdysi sídlil Řád německých rytířů. Josip Plečnik ho na sklonku svého života přebudoval na koncertní prostor.
Jedná se o středověký hrad ležící na kopci v hlavním městě. Zmínky o osídlení máme již z roku 1200 př. n. l. Později byl tento hrad sídlem vévody Korutanského. V 15. století byl hrad rozšířen o kompletní hradby, věže u vstupu do hradu, padací most a kapli. K velké změně došlo v 19. století, kdy byl hrad přestavěn. Z části to bylo vězení, z části vojenská pevnost. V 60. letech 20. století začala rozsáhlá rekonstrukce hradu. Dnes je již plně zpřístupněn veřejnosti a od roku 2006 je v provozu také lanová dráha na hrad.
Škocjanské jeskyně se dají jednoznačně zařadit mezi jedny z nejkrásnějších evropských jeskyní. Vznikly díky říčce s názvem Reka, která vyhloubila ve vápenci 5 km dlouhou a 250 m hlubokou jeskyni. Reka vtéká do jeskyně kaňonem a ztrácí se v podzemním Mrtvém jezeře. Na povrch vyvěrá až 40 km odtud. Tento podzemní svět je součástí vápencového masivu, zvaného Kras. Zajímavostí je, že nejde o shodu názvů, protože právě slovinský region dal obecný název všem krasovým oblastem.
Tento krasový jeskynní systém se nachází poblíž obce Postojna se svou délkou přibližně 20,5 km. Dnes je druhým nejdelším systémem ve Slovinsku, a to po objevu systému Migovec roku 2012, který je dlouhý asi 25 km. Prostor Postojnských jeskyní vytvořila podzemní říčka Pivka. Tento jeskynní systém umožňuje návštěvu celkem 5,3km trasy, což je nejdelší jeskynní veřejnosti zpřístupněná trasa na světě. Jedině v této jeskyni můžeme najít endemického obojživelníka macaráta jeskynního.
Portorož, v překladu Přístav růží je slovinské město ležící na pobřeží Jaderského moře. Je oficiálně dvojjazyčné, a to díky tomu, že se nachází v blízkosti italských hranic. Vše je zde tedy ve slovinštině i v italštině.
Podnebí je zde přímořské mírné. Jelikož není město chráněno před bórou, je tu v zimě teplota i pod bodem mrazu, zejména noci jsou zde studené. Ve srovnání s tímto faktem je léto teplé a suché. Průměrná teplota je zde 23 °C. V současnosti žije město turismem. Najdeme zde herny, kasína, hotely, mořské pláže, přístav a sportovní zařízení.
Lipica je součást územně-správní jednotky, neboli občiny Sežana, ležící na západě Slovinska. Název je odvozen od lípy, která se v okolí hojně nachází. Minulost města je spojena s Habsburskou monarchií. V roce 1581 se právě sem přesunuli zakoupení koně ze Španělska, a to díky zdejšímu podobnému klimatu. Koňské plemeno bylo šlechtěno za vlády Marie Terezie.
Ostrovní Benátky jsou hlavním městem oblasti ležící na severu Itálie a svůj italský název Venezia dostaly podle kmene Venetů, který se na ostrůvcích laguny usadil při útěku před barbary. Rozkládají se na 121 ostrovech a ostrůvcích, které spojuje 435 mostů a protíná 170 kanálů, jsou zapsány mezi památky UNESCO, a proto není divu, že jsou jedním z nejvíce turisticky vyhledávaných míst v Itálii. Každoročně Benátky navštíví něco kolem 15 milionů turistů.
Jedná se o asi nejvýznamnější památku Benátek. Stavba je vybudována ve stylu benátské gotiky. Dříve sloužil jako rezidence pro benátského dóžete, vládce Benátské republiky. Najdeme ho na Náměstí svatého Marka. Stojí zde již od 14. století. Spojuje prvky evropské a byzantské gotiky a od roku 1923 je zpřístupněno veřejnosti jako muzeum.
Velice významný benátský most Ponte di Rialto, vedoucí přes Canal Grande, byl poprvé vystavěn v roce 1181, kdy stavitel Nicolò Barattieri postavil pontonový most pod názvem Ponte della Moneta. V roce 1255 byl pontonový most nahrazen dřevěným, a to kvůli velké námaze při proudu lidu na trh Rialto, podle něhož nese své jméno. Při vzpouře, jejíž vůdce byl Bejamonte Tiepol, byl částečně spálen. O století později zase most nevydržel nápor lidí, kteří pozorovali průvod lodí a zhroutil se. Poté se tu objevila myšlenka postavení kamenného mostu. Most jak jej známe dnes byl dokončen v roce 1591 stavitelem Antoniem da Ponte.
Patří mezi nejvýznamnější památky Benátek a řadí se mezi dodnes nejlépe zachované příklady byzantské architektury. Baziliku můžeme nalézt na Náměstí svatého Marka vedle Dóžecího paláce. Bazilika je postavena na půdorysu rovnoramenného kříže, jehož ramena jsou rozdělena sloupy do tří lodí a střechu tvoří pět mohutných kupolí. Nejslavnější je měděné a původně pozlacené antické čtyřspřeží z doby na přelomu letopočtu. V současnosti jsou však sochy uloženy v Muzeu sv. Marka uvnitř baziliky a vně se nachází jen jejich bronzové kopie. Uvnitř baziliky na nás zapůsobí neobvyklý prostor a mimořádně bohatá mozaiková, malířská a sochařská výzdoba.
Ponte dei Sospiri neboli Most vzdechů vedoucí přes Canal Grande je dlouhý 11 metrů. Historie se začíná psát již v 17. století. Je postaven v barokním stylu a původně sloužil pro přechod mezi Dóžecím palácem a vězením. Zde se mohli odsouzení naposledy nadechnout čerstvého vzduchu, než byli odvedeni do temného vězení.
Vzhledem k tomu, že se můžeme v Benátkách pohybovat buď pěšky nebo po vodě, je samozřejmé, že se stal Canal Grande hlavní dopravní tepnou. Je nejhlubším ze všech benátských kanálů, jeho šířka se pohybuje mezi 30 až 90 metry. Vede přes něj pouze 5 mostů, přičemž nejstarší a nejznámější je Ponte di Rialto. Kanál má tvar písmene S a má délku kolem 4 km.