o projektu profily program rozhovory galerie názory odkazy a kontakty

Program

O víkendu se zahraniční studenti ubytovali v rodinách některých studentů ze septimy, kde jim bylo po celý týden, kdy navštěvovali naši školu, poskytnuto skvělé zázemí. Hned v pondělí ráno se potom za doprovodu svých hostitelů vydali na cestu do neznámého prostředí, na cestu do našeho gymnázia. A jak to všechno nakonec proběhlo?

Pondělí

První den, který zahraniční praktikanti trávili na naší škole, měla třída septima tu čest blíže se seznámit hned se třemi z nich. Pravda, co se týče prvních dvou, Ivette a Joanny, byla to vždy pouze jedna polovina, ale poslední hodinu jsme už zase byli spojení a mohli si užít nahrazení klasické výuky hodinou s někým cizím.

Teď už ale k jednotlivým hodinám. Rozdělení třídy bylo podle angličtinářských skupin, tedy skupina pana profesora Buchty a skupina pana profesora Horáka. První z obou jmenovaných dostala do rukou Ivette. Představila jim svoji rodnou zemi, Mexico, a poté je učila španělským číslovkám. Zvolila si metodu "Škola hrou" a nejvhodnější pro tuto situaci byla hra Lotería, po česku známá spíše jako bingo. Výherce potom obdržel (respektive obdržela) ochutnávku sladké mexické omáčky. Druhá skupina zase trávila svůj čas s Joannou, slečnou z Taiwanu. I ta se představila za doprovodu prezentace, plné zajímavých faktů o své rodné hroudě.

A úplně poslední jedinec, který se nám věnoval, byl Brazilec Leonardo. Opět jsme měli možnost shlédnout prezentaci, a dokonce se stihl domluvit na zapůjčení kytary pro příští společnou hodinu. Potom se celá třída odebrala na oběd, a poněvadž další hodinou byl tělocvik, museli jsme se s cizinci rozloučit.

Kdo se nechtěl loučit, přidal se s hostiteli a hosty na odpolední laser game.

Úterý

Den druhý se opět nesl ve znamení rozdělení třídy na dva tábory. Tentokráte ovšem podle druhého jazyka, tedy na skupinu francouzštinářů a němčinářů.

Francouzská polovina byla seznámena s Maggie, čínskou dívkou, jež i přes naše snahy v úterý stále nedokázala vyslovit "ř". Tak jsme jí alespoň pochválili tradiční šaty, které nám přinesla ukázat. Němčináři měli oproti druhé polovině hodinu poněkud dobrodružnější. Australanka Jess jim představila veškerou divokou a životu nebezpečnou australskou zvířenu, jako je třeba klokan, nebo hrůzostrašná koala. A na závěr hodiny jim dala ochutnat australskou specialitu.

Další setkání s cizinci proběhlo až odpoledne, kdy se k nám připojili na hodiny anglické konverzacea debatovali s námi.

Středa

Ani ve středu nás neminulo rozdělování se na skupiny. Tentokrát, aby v tom zahraniční návštěva měla větší zmatek, se kombinovalo rozdělení jak na francouzštinu a němčinu, tak na angličtináře pana profesora Buchty a pana profesora Horáka.

První hodinu jsme tedy byli rozdělení podle jazyků. Francouzštinářská polovina si vyslechla prezentaci o Austrálii, kterou slyšeli němčináři předchozí den. Doplňkem k prezentaci potom byly plody typických rostlin domoviny Jess. Jak jsme se dozvěděli, tyto plody si s sebou vzala, aby se jí nestýskalo. Dále nám ukázala a s velkou důvěrou poslala po třídě pár mincí. Všechny se jí vrátily. Němčináři byli mezitím seznámeni s Joannou. Jejich hodina probíhala taktéž poněkud odlišněji, než si ji prožila druhá polovina třídy – po prezentaci následovala lekce psaní. Zatímco septimáni se snažili vymýšlet co nejoriginálnější slova, kterými by Joanně ztížili její úkol, ona sama pak převáděla česká slova podle jejich zvuku do tradičního čínského písma. Začalo se jmény, žáků, další úroveň však byla podstatně zákeřnější. Slova, obsahující „ř“.

Následující hodinu jsme trávili všichni společně, částečně kvůli nepřítomnosti jednoho z profesorů, jehož hodina by musela být za normálních okolností suplována. Jeho zástupcem se stala Michelle. A protože měla k dispozici celou třídu, plno lidí, po představení své země, Indonésie, se rozhodla jako další aktivitu zařadit tradiční (i poněkud netradiční) tance. Nejprve se zabývala vysvětlováním jednotlivých tanečních prvků, a poté se koukala, jak nám to jde, zatímco doprovázela naše více či méně zmatené taneční kreace vlastním zpěvem. Někteří vše šťastně pletli dohromady a momentálně doufají, že videa, jež byla při této příležitosti pořízena, nevisí někde na přespříliš veřejných místech internetu.

Během třetí hodiny se polovina třídy blíže seznamovala s Ivette. Ta nadšeně povídala o typickém mexickém způsobu stravování. Poznatky, zůstavší v hlavách studentů, se týkaly hlavně složení jednotlivých pokrmů. Základ je dressing a sýr, ke kterým se přidávají různé kombinace tortill, zeleniny a pečlivě vybraného druhu pálivé omáčky. Ale aby její hodina nezůstala jen u povídání, dala nám jednu z omáček ochutnat. Pálila. Takže jí nezbylo, než utěšit nás. Třeba nějakou typickou mexickou hračkou. Protože kdo si hraje, ten nezlobí.

Čtvrtek

Čtvrtek byl zcela ve znamení cizokrajných rytmů.

První dvě hodiny jsme strávili s Leonardem. Učil nás zpívat některé brazilské písně. S přípravou si dal záležet - předem poprosil kytarou vybavené spolužáky, zda by je nedonesli a nepodpořili náš zpěv svou hrou. A aby mu to nebylo líto, tak jsme mu také pustili nějaké skvosty české hudby, jako je Trezor Karla Gotta, popřípadě notoricky známé Škoda lásky. Tedy píseň, u které to velmi ponoukalo začít Lea učit českému národnímu tanci, polce.

Po Leovi následovala prezentace od Maggie. A zase jsme tančili. To ale předbíháme. Dozvěděli jsme se nová fakta o čínské kultuře, poté jsme se dokonce učili čínsky. Žádná složitá souvětí, přeci jen jsme byli začátečníci. Jen takové ty základní věty, jako Ahoj, Na shledanou, Miluji tě, a podobně. A potom jsme tančili. Maggie nám překvapivě nevybrala píseň tradiční, nýbrž moderní, což jistě spoustě jedinců ušetřilo námahu se studiem tanců.

Pátek

Poslední den, poslední hodiny ve společnosti cizinců. Němčinářská polovina si užívala pozornosti od Michelle. Ta se rozhodla vzdělávat je v botanice. Přesněji řečeno, jejím tématem bylo ovoce z Indonésie. A v rámci výuky nezapomněla zařadit malý testík, ovocný kvíz.

Francouzštinářská polovina zase svůj čas trávila s Jess. V této hodině ovšem panovala velmi napjatá atmosféra. Složíme ten bumerang dobře? Poletí? Zabijeme tím nějakého spolužáka? To byly otázky, jež se objevily v myslích všech zúčastněných. Ano, Jess nás učila, jak složit bumerang z papíru. A to dokonce vcelku úspěšně.

A pak už přišla poslední hodina. Rozloučení, na které se sešla celá škola. A zatímco jeden z našich řad vyslýchal zahraniční návštěvu, zda se jí pobyt líbil, zbytek zamačkával slzy, hledal kapesníčky a mával. Tím náš příběh končí. Pro cizince to byl ovšem pouze začátek nové životní etapy. Prostě šli na jinou školu. A my vzpomínáme s láskou.

© 2015 | Kolektiv autorů