Úvod
(Bylo ospalé letní to, co předchází ránu, ať už je to cokoliv (řekněme předraní). Kohout budil slípky a mnoho slipů ještě nebylo zabalených. Jaká je ta čeština krásně tvárná… tak teď vážně.)
Bylo brzo ráno, v lehce somnolentním stavu jsme se řadili u dveří zářivě zeleného autobusu, zatímco se pan řidič snažil narvat do zavazadlového prostoru naši bagáž, která, ačkoliv jsme jeli pouze na dva dny, byla poněkud rozměrná.
Všichni zázračně ožili až uvnitř vozu, kde vypukl boj o nejlepší místa (překlad – co nejdál od profesorů). Pouze pár hodných holčiček se usadilo hned vpředu a pokoušelo se zabít komára, který se drze zjevil na okně. Bohužel zvenku.
Krátce po odražení od mola, respektive opuštění Šlapanic, většina cestujících hleděla dospat, co nestihla v noci. Takové ticho nebývá ani v hodinách dějepisu. Několik vybraných jedinců bylo ovšem stále při síle a oblažovalo svoje spící spolužáky poznatky z mapy. Chcete-li to polopaticky, my jsme spali, Dominik se kochal.